Zdravím všechny přátele nejčtenějších basketbalových stránek v Kraji. Reputace tohoto sloupku se dostala již za hranice tohoto státu a byl jsem osloven nabídkou práce nejmenovaným francouzským časopisem, který se potýká s nedostatkem personálu ( Je suis Charlie ).
V neděli ráno 11.1. jsme zavítali na palubovku Baníčku Stříbro. Soupeř se sešel pouze v šesti lidech, tzn. že kdo střídá dělá stolek. Zato my jsme byli posilněni o uzdraveného Zoblíka. Martin nám v sobotu v 13hod napsal, kdy se jede večer na zápas do Boru, tak jsme mu poslali fotku zápisu opřenou o sklenici piva z pohostinství Na růžku. Tak se dočkal aspoň v neděli.
Zápas stejně jako den předtím načal rychlým košem Bob a soupeř skóroval poprvé až za stavu 2:10. Od začátku jsme měli zápas pod kontrolou a nedovolili jsme soupeři nějak průběh zdramatizovat. Využívali jsme hlavně rychlých protiútoků líných spoluhráčů co se nevraceli do obrany. První čtvrtka 11:18.
Druhou část jsme ovládli hlavně sérií 0:13 ze stavu 15:26 na 15:39. Poločas 22:41.
Ve třetí části soupeř dokonce poslední 4minuty a 2minuty ze čtvrté části nedal ani koš a mi další sérií tentokrát 0:22 z 32:50 na 32:72 definitivně potvrdili naše vítězství. Konečný výsledek 44:100.
Ještě bych se vrátil k tomu, že jsme dali pátou „stovku“ v sezoně. Došlo k mojí osobní tragedii, kdy jsem po sérii 4 zařízených „stovek“ o tento primát přišel zásluhou nekoncentrovanosti a nedisciplínou jednoho z nejmenovaných Jardů Koců. Pravda je, že jsme si měli vzít time out a promyslet to. Pozitivum na tom vidím, že se odlehčí mým výdajům. S pocitem splnění role favorita o tomto hracím víkendu při skóre 207:93 se s Vámi loučím a pokud nedostanu od frantíků pořádný ranec peněz, tak se uvidíme u dalších řádků v blízké době. Buďte na sebe hodný. Lásku a Mír